Plasty a petrochemie. Fakta a mýty.

Úroveň emocí, jakou vyvolává plastový odpad, roste rychleji, než poznatky o tom, jak se ho zbavit ve prospěch životního prostředí a klimatu. Věda a petrochemický průmysl hledají dlouhodobé strategie, jejichž výhody by převažovaly nad nevýhodami. Základem je správná diagnóza problému. S petrochemií - rychle se rozvíjejícím průmyslového odvětví - je dobře obeznámený pouze úzký okruh lidí a znalostí na toto téma ve společnosti přibývá výrazně pomaleji než emocí.

V PKN ORLEN máme v této oblasti odborné znalosti - sledujeme výzkum, na jehož základě vytváříme obchodní strategie. V loňském roce jsem připravili zprávu o výzvách, řešeních a budoucnosti plastu, v níž uvádíme odborné poznatky a snažíme se vysvětlit, že jednoduchá řešení jako zákaz plastu jsou přínosná jen zdánlivě. Níže uvádíme několik mýtů o plastech a petrochemii, které podrobněji rozvádíme ve zprávě.

Mýtus. Plasty se dělí na dobré a špatné. Dobré jsou v jednorázových injekcích a špatné se používají při výrobě jednorázových tašek.

Fakt. Rozdělení na špatné (vytvářející odpad) a dobré (opakovaně použitelné a po opotřebování vhodné k recyklaci) nevyplývá z rozdílů mezi plasty, ale týká se koncových produktů, které jsou z nich vyráběny, a toho, jakým způsobem jsou používány. Dobrý plast je takový, jehož společenské přínosy převažují nad environmentálními náklad, špatný naopak. Polyetylen používaný ve vakuových obalech na maso je „dobrý“, protože díky jeho použití dojde k vyhození menšího množství potravin, což zároveň znamená, že bude muset být vyrobeno méně potravin v jednom z emisně nejnáročnějších odvětví hospodářství - chovu dobytka. Polyetylen v podobě jednorázové tašky bude naopak „špatný“, obzvláště když místo recyklace skončí v oceánu.

Více o použití plastů v každodenním životě na s. 10-12 zprávy.

Mýtus. Plast biologického původu (tzv. bioplast) je biologicky odbouratelný.

Fakt. Ne každý plast na biologické bázi je biologicky rozložitelný a ne každý biologicky rozložitelný plast je biologického původu. Příkladem biologicky nerozložitelného plastu biologického původu je bio-PE. Polyetylen, běžně vyráběný z vytěžených surovin, může vzniknout z etanolu a etanol lze vyrobit z cukrové třtiny, cukrové řepy nebo pšenice. Plast vyrobený tímto způsobem má stejné vlastnosti jako jeho fosilní protějšek, a to i z hlediska biologické rozložitelnosti. Plasty biologického původu, které jsou klasifikovány jako biologicky odbouratelné, se také nemusí v přírodě rozložit. PLA (polyaktid, získávaný hlavně z kukuřice, hojně používaný jako náhrada běžných plastových kelímků a brček) potřebuje víc než 50 °C, vysokou vlhkost a přítomnost mikroorganismů, aby se rozložil. Za těchto podmínek mu to trvá 6 týdnů. V pokojových podmínkách to bude opět trvat stovky let.

Více o bioplastech na s. 26-27.

Mýtus. Papírová taška je pro životní prostředí lepší než plastová.

Fakt. Výroba obou tašek nechává stopu v podobě emisí a znečištění životního prostředí. Papírová taška by měla být použita, podle různých výzkumů, 5x až 44x, aby její vliv na životní prostředí byl nižší než každé použití jednorázové plastové tašky.

Více o alternativách plastové tašky na s. 24.

Mýtus. Řešením problému plastových odpadů je zákaz výroby plastů.

Fakt. Odpad je to, co vyhodíme, ne to, co vyrábíme. Řešení problému plastových (a veškerých) odpadů spočívá v opakovaném použití, odpovědném sběru a recyklaci, tedy v přechodu od liniového hospodářství k cyklickému. Odpovědnost za plastové obaly neleží jen na straně výrobce plastu (který může dekarbonizovat výrobu a její dopad na životní prostředí), ale také výrobce koncového produktu (jehož úkolem je vhodně produkt navrhnout), společnosti (která požaduje pouze „kvalitní“ plast) a místních samospráv (které zavádějí příslušné systémy sběru a třídění odpadů).

Více o hospodářství s uzavřeným oběhem na s. 32-33.

Mýtus. Dá se žít i bez plastů.

Fakt. Vynález plastu umožnil rozvoj mnoha technologií, bez kterých by současná civilizace neexistovala, např. pokrok v oblasti elektroniky by dnes vypadal úplně jinak. Použití plastu rozhoduje nejen o estetickém vzhledu našich elektrospotřebičů, ale také zajišťuje bezpečnost pomocí elektrické a tepelné izolace a tichou práci celého zařízení. Díky plastu jsou zařízení lehčí a přenosná. Jeho využití přispělo rovněž k vzniku tzv. plošného spoje (určeného k osazení elektronických součástek) a CD disků.

Více o životě bez plastu na s. 24-25.

Mýtus. Umělé hmoty získávané z biokomponentů místo ropy jsou lepší pro klima a přírodu.

Fakt. Využití biologického materiálu snižuje emise skleníkových plynů během celého životního cyklu produktu, ale nevýhodou biochemikálií je znečištění životního prostředí v jiných oblastech (hlavně půd a vod). Plasty vyrobené z biosurovin rovněž neřeší problém s odpady. Biochemie představuje přechodné řešení, dobré v období energetické transformace, kdy je dostupnost „zelené energie“ omezená. Nové technologie umožňují uvažovat o bezemisní petrochemii, založené na využívání obnovitelné energie a zachycování a řízení CO2. Navíc produkce biosložek první generace konkuruje výrobě potravin - čím je jich víc, tím větší je pravděpodobnost omezení nabídky potravin. Tímto způsobem dojde ke zdánlivému nahrazení jednoho společenského problému jiným, vážnějším, například hladem.

Více o alternativách plastových předmětů každodenního použití na s. 27-28.

Mýtus. Petrochemie založená na využívání ropy nemá budoucnost kvůli emisím.

Fakt. Spolu s vývojem civilizace stoupá poptávka po materiálech vyráběných z ropy a zemního plynu a podíl těchto materiálů. Ropa a plyn jsou dvě volně dostupné suroviny, které dokážeme těžit a zpracovávat v užitné produkty způsobem, který je méně škodlivý pro životní prostředí a klima než v případě jiných surovin. Ropa a plyn jsou příliš užitečné, abychom se jich vzdali. Při výrobě materiálů, které společnost potřebuje, se za současného stavu znalostí nedá ropa a plyn nahradit ničím ekologičtějším.

Autor: Adam B. Czyżewski, hlavní ekonom PKN Orlen