💡 ORLEN Strategie Unipetrolu pro udržitelnou budoucnost: Rozhovor s Martinem Gajdošem

 

Přepis rozhovoru

ML (Michael Londesborough): ORLEN Unipetrol je jednou z předních rafinérií uhlovodíku ve Střední Evropě. Přeměňují uhlovodík a ropu na palivo, petrochemikálie a plasty. Dnes je tady Martin Gajdoš, ředitel strategie a business analytiky v ORLEN Unipetrol. Martine, vítejte a děkuji, že jste přišel do „Let’s talk about it”.

MG (Martin Gajdoš): Dobrý den, Michaele. 

ML: Začnu s jednoduchou otázkou: Jaká je role ORLEN Unipetrolu ve společnosti? A proč se musí změnit?

MG: To je skvělá otázka. ORLEN Unipetrol je strážcem a opatrovníkem zdrojů, které jsou všude kolem nás. A my je pomáháme přeměnit do formy, ve které je mohou využít naši klienti k vytváření různých řešení, která lidé hledají. Například v dopravě, stavebnictví, při obalových řešeních atd. To je naše role - zprostředkováváme lidem řešení v různých podobách.

ML: ORLEN Unipetrol tedy vidíte jako strážce těchto velmi důležitých surovin - uhlovodíků. Tento vztah se snažíte vychovat i u jejich následujících uživatelů. Otázka zní, kam to směruje?

MG: Naší rolí je i být pohonem společnosti, pohonem inovací. Neustále pátráme po řešeních a sbíráme znalosti, které pomohou lidstvu. Například – 10 % všech zaměstnanců skupiny ORLEN Unipetrol pracuje ve výzkumu. Zkoumají nové technologie ve snaze porozumět, jak tyto technologie fungují. A také se snaží tyto znalosti přeložit do nových řešení a business modelů. Tak jsme schopni poskytnout životaschopná řešení, která splňují potřeby našich klientů a zároveň jsou ohleduplná k prostředí, ve kterém pracujeme.

ML: Chápu, takže tradičně dodáváte pohon naším byznysům, naší dopravě. Umožňujete všemožné druhy inovativních materiálů, jako plastů a petrochemikálií. Jsou s tím ale spojené i obavy. Obavy, které jsou čím dál viditelnější. Týkají se zejména znečišťování, které je spojeno s využitím uhlovodíků a se znečišťováním spojeným s plastovým odpadem. Jsou toto hlavní hnací motory změny? 

MG: Mohli bychom je nazvat hnacím motorem. Lze je ale také označit jako příznaky. Jsou to příznaky toho, jak tento byznys fungoval doposud. Jedná se o uhlovodíky, které byly uloženy někde v životním prostředí, v zemi a pak byly přeměněny. Ta forma, do které byly přeměněny už dnes bohužel nemá žádné využití a pro uživatele má velmi nízkou hodnotu. Označil bych to tedy spíš jako příznak. My nyní hledáme cestu, jak designovat naše produkty tak, aby po použití mohly opět sloužit jako surovina. Protože koneckonců to jsou přetvarované molekuly, které jsou v něčem uloženy. Chtěli bychom je přepracovat a vrátit zpět do smyčky.

ML: Bavíme se tedy o řešeních a Vy už jste několikrát použil slovo „smyčka“. Řekněme si víc o těchto smyčkách. Vyvolává to ve mně dojem kruhového přístupu k průtoku surovin. Řekněte mi, jak průtok surovin v ORLEN Unipetrolu funguje dnes a co můžeme očekávat do budoucna.

MG: Dnešní vstupní surovinou je určitá forma uhlovodíků. Buď v podobě surové ropy, extrahované z vnitřku země nebo uhlí, také uložené pod zemí či v energiích. Jako výstup máme polymery – plasty a rafinérské produkty - hlavně paliva, která zaručují dostupnost dopravy. To jsou přepracované uhlovodíky. Pokud budeme hovořit oproti cirkulárnímu přístupu o přístupu lineárním, ze začátku se se surovinami nakládalo lineárním způsobem - surovina se zpracovala k nějakému účelu, použila se a potom vyhodila, protože už pro ní nebylo další využití. Z širšího hlediska můžeme říci, že byly také zpracovávány cirkulárním způsobem, protože dále obsahovaly tyto molekuly, jenže se nechovaly přesně tak, jak bychom chtěli. 

ML: Protože se pomalu rozkládaly a postupem času…

MG: …znečišťují životní prostředí, ano. Takže ten kruh je obrovský - oběh trvá celé generace. U molekul trvá miliony let, než se vrátí do původní formy. Hledáme proto cesty, jak tyto kruhy zmenšit tak, aby byly viditelné pro jednu generaci, i pro jednotlivého uživatele - v podstatě aby byly srovnatelné se životností produktu. Pokud hovoříme o lineárním způsobu zpracování, v budoucnu budou i nadále vstupem do rafinérie uhlovodíky. Chceme ale, aby jejich zdrojem byl dnešní odpad. Ať už plastový odpad, bio odpad nebo směsný odpad.

ML: Dle toho, co říkáte, vidím Unipetrol ORLEN jako takový transformátor. Přeměňuje ropu na použitelné, rafinované petrochemikálie, palivo a plasty. V minulosti se tyto výrobky prodaly a to byl konec procesu. Dnes na ně ale koukáte dlouhodoběji - snažíte se zjistit, kdy se stávají odpadem, tento odpad přepracovat a vrátit zpět do oběhu jako vstupní surovinu.

MG: Přesně tak. Lze se na to podívat i tak, že v minulosti jsme přeměnily molekuly na produkt, který si zákazník koupil a použil. K tomu, abychom úspěšně dokončili tuto přeměnu, chceme zavést model, kdy produkt nebo řešení zákazníkům propůjčujeme a když s ním budou hotový, vrátí je zpět k nám a my je přepracujeme.

ML: To je obrovský slib. V zásadě, jako organizace, slibujete zvýšit rozsah své odpovědnosti tím, že vaše zodpovědnost nebude končit při prodeji, ale bude pokračovat - zachováte si vlastnictví molekul a když se stanou odpadem, vezmete je zpět a oživíte jejich hodnotu. To je zajímavý nápad i řešení. Řekněte mi víc o tom, jak se to chystáte udělat - jaké plány a projekty pomohu ORLEN Unipetrolu tohoto dosáhnout? 

MG: Mnoha našich zaměstnanců pracuje na hledání řešení. Nejen to řešení najít, ale také se ujistit, že jsou technicky proveditelná, ekonomicky udržitelná a mají co nejméně nežádoucích vedlejších účinků. Začíná to výzkumem možných řešení a jejich rozvinutím. Také je potřeba zajistit, že jim uživatele rozumí, neboť skvělý nápad, o kterém nikdo jiný neví, je v podstatě k ničemu. Jak jste řekl, chceme rozšířit naše pole působnosti a zodpovědnosti, a přenést naše znalosti a zkušenosti i zbytku republiky – studentům, vedoucím osobnostem z byznysu a obyčejným lidem. 

ML: Chcete tedy pěstovat talent - interně ve firmě hledáte inovativní řešení, chcete rozšířit svou firemní zodpovědnost do většího měřítka. Rád bych slyšel o pár konkrétních projektech, které tuto změnu umožňují - napadá mne např. vodík, kapalná biopaliva nebo také pyrolýza plastů. Možná byste mi o nich mohl říct trochu víc.

MG: Mile rád. Vodík je velmi mocný zdroj a nosič energie, vidíme v něm velkou budoucnost. Ne proto, že ho již vyrábíme a používáme pro zavedené procesy, ale opravdu věříme, že nízkouhlíkový vodík bude budoucím zdrojem energie, který může být decentralizovaný, může být ukládán a používán, když ho uživatel zrovna potřebuje. S ohledem na biopaliva - bavíme se o velmi pokročilých biopalivech. O přeměně toho, co je dnes odpadem – směsným odpadem, bio odpadem, odpadem ze zemědělské výroby a jeho přeměně na palivo, které lze užívat v dopravě. Zmínil jste také pyrolýzu. To je cesta, jak polymery, které již nejsou vhodné pro jejich původní využití, očistit a přeměnit zpět na výrobek, který lze využít bez snížení hodnoty a změny vlastností. Na výrobek, u kterého se nemusíme obávat, že na konci života skončí jako odpad před tím, než projde několika obraty.

ML: Takže několik projektů, které pomohou zefektivnit způsob, jak užíváme uhlovodíky a uzavřít několik smyček. Tyto projekty se vztahují na několik řešení, která vytváříte a jak jste zmínil, tato řešení jsou bezcenná, dokud se o nich neví a nepoužívají se. Možná byste mohl zmínit, jak tato řešení zviditelníte a zavedete do praxe? 

MG: Samozřejmě, rád se k tomu vyjádřím. Snažíme se nejen tyto znalosti prosazovat, ale také identifikovat talent od raného věku, např. prostřednictvím naší Nadace ORLEN Unipetrol, kde úzce spolupracujeme se základními školami, pomáháme studentům středních škol, máme různé stipendijní programy. Také pořádáme různé akce, které propagují chemii a ukazují, jak je fascinující nebo spolupracujeme s univerzitami - s mladými vědci a talenty. Snažíme se podporovat talent od dětství až do dospělosti, abychom se ujistili, že nejen sdílíme naše nápady a cesty, jak věci vylepšit, ale také zapojujeme mladší generace - tato změna je také o předávání zkušeností mezi generacemi, protože sdílením zkušeností se můžeme učit z minulosti. 

ML: Je možné, že nový talent může mít vliv na strategický vývoj firmy?

MG: Jednoznačně. Znám hned několik skvělých příkladů lidí, kteří v Unipetrolu začali první práci a strávili tam celou kariéru, kdy rostli společně s firmou a přicházeli s nápady, jak uskutečnit nová řešení. Takže podporujeme a rozvíjíme odborníky v různých oborech - nejen v oborech chemie, fyziky a energie, ale také ekonomie nebo sociologie, protože spojení všech těchto znalostí je to, co nám umožňuje přinášet nová řešení.

ML: Jedná se o integraci mnoha disciplín…ekonomických, vědeckých, sociálních disciplín v nové generaci, která posune firemní strategii dál. Martine, jako společnost od vás máme velká očekávání. Potřebujeme pohonné hmoty, potřebujeme zdroje energie, zároveň ale chceme udržitelnou planetu. Jak bude firma ORLEN Unipetrol vypadat za dalších 10, 20 let? Jak toho může dosáhnout?

MG: Michaele, probrali jsme dnes hodně témat a rád bych to trochu shrnul. Svět kolem nás se mění a ORLEN Unipetrol by měl jít v čele této změny. Měl by vést společnost kupředu, protože na to máme prostředky, schopnosti i dovednosti. Proto bychom měli společnost touto změnou provádět. Ujistit se, že zapojujeme všechen talent, který máme k dispozici, že sdílíme znalosti, které shromažďujeme a že uhlovodíky, plasty a paliva produkujeme udržitelným způsobem - že jsme schopni je vrátit zpět do oběhu a přepracovat, aby z nich nevznikal žádný odpad a bylo dost pro každého. Chceme, aby náš byznys a řešení, která přinášíme, byly srozumitelné, předvídatelné a udržitelné a měly přínos pro každého. Proto pracujeme na mnoha různých projektech, ať už je to výroba nízko emisního, zeleného vodíku nebo pyrolýza plastů. Za 20 let to již nebudou jen projekty kolegů v R&D, ale budou integrální součástí našeho byznysu na každodenní bázi a budou dostupné i zbytku republiky.

ML: Dobrá Martine, moc děkuji za diskuzi o tom, jak střežíte tyto uhlovodíky. Přeji mnoho štěstí k úspěšní implementaci těchto inovativních projektů. Děkuji, že jste přišel do „Let’s talk about it“. A před tím, než odejdete, rád bych Vám předal toto skvělé triko…