🏙️ Od vize k realitě: Vzestup cirkulárních měst v Evropě

Přepis rozhovoru

ML (Michael Londesborough): Dnes je tu se mnou Vojtěch Vosecký, spoluzakladatel INCIEN a specialista na cirkulární ekonomiku - pomáhá různým organizacím přejít z lineární ekonomiky na cirkulární. Minule jsme s Vojtěchem mluvili o intelektuálních i strategických základech takového přechodu pro Prahu. Mnoho z nich se nachází v dokumentu Cirkulární sken Prahy, jehož je spoluautorem. Dokument poskytuje směrnice k přechodu třech hlavních segmentů – stavebnictví, domácností a služeb. Tento dokument také sleduje materiálové toky v těchto sektorech a identifikuje oblasti, kde může být přechod na cirkulární ekonomiku přínosný. Dnes budu s Vojtěchem mluvit o realizaci návrhů tohoto dokumentu.

ML: Vojtěchu, vítej již po druhé. Děkuji, že jste přišel. 

VV (Vojtěch Vosecký): Děkuji za pozvání. 

ML: Pojďme rovnou k věci. Strategii již známe, pověz mi o realizaci - co se děje v Praze?

VV: Dokument vznikl ve spolupráci s Institutem Cirkulární Ekonomiky a dalšími relevantními partnery. Cílem bylo zobrazit aplikovatelnou představu cirkulární ekonomiky v Praze, shromáždili jsme mnoho místních zainteresovaných stran, definovali různé strategie, zmapovali materiálové toky v klíčových sektorech. Taky jsme navrhli i několik pilotních projektů, které lze realizovat společně s Prahou a dalšími partnery. 

ML: Máte tedy síť partnerů, které tato změna zajímá, určili jste konkrétní kroky, které lze udělat. Co jsou zač, tyto pilotní projekty, které jsi právě zmínil?

VV: Jak říkáš, třemi hlavními sektory jsou stavebnictví, služby a domácnosti. U každého jsme definovali sedm strategií, které jsme pak ve spolupráci s místními partnery shrnuli do jednoho velkého projektu, na kterém jsme souhlasili, že má největší potenciál pomoct s přechodem na cirkulární ekonomiku. Co se týče sektoru služeb, zde jsme viděli velkou příležitost přeměnit bioodpad pražských občanů na nové zdroje, např. na bioplyn nebo bio hnojiva. V sektoru stavebnictví jsme mínili, že město může mít největší vliv nastavením pravidel pro to, aby nové stavby i demolice byly cirkulárnější, takže jsme navrhli vytvoření zásad cirkulární ekonomiky pro tento sektor. U domácností jsme se soustředili zejména na objemný odpad, např. nábytek, nebo odpad, který vzniká při renovacích apod. - je to kolem 50 tisíc tun ročně a v Praze tento odpad bohužel končí na skládkách. Zde jsme viděli příležitost podpořit aktivity jako opětovné používání, opravování nebo renovace - s tím může město pomoci. 

ML: Jděme trochu víc dopodrobna. Začal jsi s tím, že bychom mohli přeměnit bioodpad na bioplyn. Co dnes děláme s potravinovým odpadem z domácností a restaurací? Kde končí dnes a kam bude chodit v budoucnosti?

VV: To jsou dobré otázky. Najít příslušná data k tomuhle od začátku nebylo snadné. Zjistili jsme, že nikdo vlastně neví - v Praze o tom zatím nebyl dostatečný výzkum, naštěstí byla k dispozici inspirace ze zahraničí. Z toho jsme zkrátka odhadli, že přibližně 30% toho, co vyhodíme v domácnosti do černých popelnic na směsný odpad je potravinový odpad. Dnes toto město od občanů nevybírá, takže se vyhazuje do černých popelnic, které putují do Zařízení pro energetické využití odpadu. Tam se bioodpad, společně s dalším odpadem, přemění na energii. 

ML: Bioodpad obsahuje veliké množství vody, to se tedy posílá ke spalování. To samo o sobě vyžaduje hodně energie na spálení, takže je poměrně logické to třídit a vybírat zvlášť. Sběr sám o sobě ale určitě nebude jednoduchá záležitost. Jak to budete dělat, jaký je plán?

VV: Lidé jsou již zvyklí sbírat bioodpad. Není to nezbytně potravinový odpad, ale lidé se zahradou často mají hnědý kontejner do kterého dávají bioodpad ze zahrady, který poté jde na kompost. To ale není největší problém, ten vzniká zejména s potravinovým odpadem z kuchyň a restaurací. Ten s sebou přináší určité komplikace, jako např. sběr - jak ho získat od lidí? Jak je naučit ho třídit? Když se bavíme o třídění odpadu, nejdůležitější je to udělat pro lidi jednoduché. Aktuálně vypracováváme proces podomního sběru bioodpadu a dalšího tříděného odpadu. Na každé zahradě, v každé budově by měl být hnědý kontejner na sběr potravinového odpadu. Samozřejmě využijeme i ekonomické motivace - třídění bude ta levnější možnost - za černou popelnici se musí platit, 30% z ní je ale bioodpad. 

ML: Potenciálně tedy ušetřím až 30% tím, že dám svůj potravinový odpad do určené popelnice, někdo ji ode mě přijde vyzvednout, já ušetřím a mám k tomu dobrý pocit, že se můj odpad vrací do cyklu. Dobře, to je něco, co může každý z nás udělat. Cirkulární sken ale vypovídá, že většina odpadu v Praze vzniká v sektoru stavebnictví. Předpokládám, že většina z toho je beton a podobný materiál. Jak plánujete naložit s tímto odpadem?

VV: Ano, jak jste řekl, sektor stavebnictví a demolic vytváří nejvíce odpadu a to v každé zemi. V Praze vzniká přibližně 3 mil. tun odpadu ze stavebnictví a demolic a cca 400 tis. tun od občanů a z domácností - to veliký rozdíl. Jako první musíme zastavit tento odpadní tok a to platí pro jakýkoliv druh odpadu, o kterém se bavíme. Odpad musíme eliminovat již ve fázi designu, to je úplný základ pro přechod z lineární na cirkulární ekonomiku. Základem pro sektor stavebnictví a demolice je tedy stavět jiným způsobem - navrhovat stavby tak, aby byly rozebratelné, modulární, opravitelné a abychom zachovali materiály, udrželi je v oběhu. 

ML: Z toho mi vyplývá, že tyto materiály nejsou vhodné pro recyklaci, a proto na to tedy musíme myslet už v designové fázi - stavět tak, abychom časem budovy mohli např. rozebrat a díly použít někde jinde. 

VV: Je to tak. Kolem 80% odpadu je vytvořeno v designové fázi a to nejen ve stavebnictví, ale i při výrobě telefonu nebo zařízení bytu.

ML: A co se týče stakeholderů, cítíte důvěru ve vaší spolupráci se stavebnickými firmami v Praze? Jsou zainteresované strany ochotny změnit svůj styl designu a stavět budovy, které lze lehko rozebrat namísto jejich bourání a vyhazování materiálu? Plánují již takové změny? 

VV: Firmy, které se přidaly do Cirkulárního skenu – ano. Je v jejich zájmu být udržitelnější a cirkulárnější a myslet na budoucnost. To není nezbytně většina a nejsou to firmy, které chtějí zůstat při starém, ale existují i velké, progresivní korporátní firmy, které vidí udržitelnost jako jádro své existence. Ty jsou zapojeny a jsou velmi aktivní, aby se to stalo běžnou praxí. To bude ale samozřejmě vyžadovat ještě hodně přesvědčování.

ML: Diskuzi bych nyní přesunul od betonu a velikých stavebních materiálů k materiálu, který na rozdíl od betonu lze recyklovat několika různými způsoby - chtěl bych si promluvit o plastech. V projektu „Let’s talk about it“ jsme již několikrát mluvili s různými lidmi o různých strategiích recyklace plastu - co dnes děláme v Praze, abychom zajistili cirkulární budoucnost pro plasty?

VV: Pro Prahu máme dva pilíře, na které hledíme. Zaprvé zabránit jednorázovým, nerecyklovatelným plastům od toho, aby se staly odpadem uplatněním různých pravidel např. toho, jak v Praze organizujeme akce, vybavujeme kanceláře nebo by se to také týkalo mimopražských akcí, které budou chtít pomoc od Prahy budou muset sledovat stejná pravidla, která vyřazují jednorázové plasty a další jednorázové pomůcky. Dalším pilířem jsou tzv. po-spotřební plastové obaly.

ML: Tedy to, co spotřebitelé vytřídí jako plast - to, co dávám do žlutého kontejneru?

VV: Ano...nebo i do černého, protože je stále veliký potenciál třídit lépe a víc. Žluté kontejnery musíme dát lidem hned vedle dveří. Potřebujeme se ale zlepšit i v dotřiďování těchto obalů a jejich přeměny na suroviny, proto Praha aktuálně otevírá tendr na konstrukci supermoderní dotřiďovací linky na plasty, kovy a nápojové kartony, která bude mít roboty, AI a výrazně zvýší naší míru recyklace. 

ML: Bude to tedy vysoce technologické, moderní zařízení, schopné roztřídit plastový odpad z domácností na rozdílné polymery. Rozdělí odpad na ten k pálení a ten, který půjde k recyklaci?

VV: Přesně tak to funguje. Jsou různé technologie, které roztřídí to, co vyhodíme do žlutého kontejneru na různé toky, např. PET, HDPE, poté materiál vyčistí od jiných obalů a zbytků, které tam nepatří a na konci to slisuje. Pražské Služby, které do zařízení investují, pak tento materiál prodají - tím budeme schopni zvýšit míru recyklace. Vždy také bude jeden tok, který není recyklovatelný nebo to třeba ani není plast, jelikož lidé netřídí stoprocentně správně - tento materiál pojede na spálení. Takže naším cílem, který by se měl brzy stát realitou, je přeměnit 100% plastů od občanů buď na suroviny nebo na energii.

ML: To je fantastické. Říkal jsi, že již probíhá tendr, tudíž se toho opravdu dočkáme? Je to reálný projekt, který se opravdu uskuteční?

VV: Ano, velmi brzy. 

ML: Již jsou tedy rozpracované projekty, které přišly z návrhů poskytnuté v dokumentu. Ty jsou často inspirovány městy, která již podobné projekty úspěšně implementovala. Na první pohled mě zaujaly opravná střediska a cirkulární nákupní centra. Uvidíme něco takového v Praze?

VV: Ano. Je to zaměřené na poslední ze třech sektorů, o kterých jsme mluvili na začátku. Cílem je umožnit opětovné užití, opravy a renovace objemných odpadů, např. nábytku. Jdeme na to z různých stran - zaprvé přeměníme 20 existujících sběrných dvorů, z kterých jen putuje rozbitý odpad na skládky, na dvory kam lidé mohou přinést nerozbité věci, aby je někdo jiný mohl použít a město tuto výměnu bude podporovat. Další záležitosti na kterých pracujeme je, že v centru Prahy chceme pro takovou podporu vytvořit středisko. Bude modelované dle příkladu second-handového nákupního centra ve Švédsku, kde místní podnikatelé, kteří se zabývají opravami a renovacemi ukazují, jak žít udržitelněji. 

ML: Líbí se mi, že to zákazníkovi dá příležitost podpořit takový systém svými penězi, že nákupem v takovém centru podpořím firmy, které inovativně podporují udržitelnost, např. má košile je vyrobena z 15-20% recyklovaných odpadních plastů z moře, takže se mi líbí když můžu využít své vlastní zdroje na podporu takových projektů. Avšak doposud jsme se bavili o Cirkulárním skenu Prahy a projektech v Praze - budeme schopni tento systém zavést i v dalších českých městech? Budou Brno, Ostrava, České Budějovice, Olomouc apod. zavádět podobné systémy?

VV: Doufám, že ano. Je to veřejný dokument - kdokoliv si ho může stáhnout a přečíst a může tedy být inspirací pro další obce, stejně jako úspěšné projekty jiných obcí dnes inspirují Prahu. Měl bych zmínit, že autorem původního dokumentu a generálního skenu je holandský institut jménem Circle Economy. Samozřejmě je zde obrovský potenciál tyto skeny dělat všude ve světě, i v našem regionu, a já doufám, že se to brzy stane realitou. 

ML: Máš příklad nějaké české obce, která byla inspirací pro Prahu?

VV: Ano, zrovna včera jsem se zúčastnil webináře, na kterém obce probíraly své plány na eliminaci odpadu. Nejvíc mě zaujala Jihlava, která zavedla mnoho systémů k prevenci tvorby odpadu. Navíc vytvořili uměleckou výstavu vytvořenou z plastového odpadu, která byla velmi populární a zajímavá. Inspirace tedy je hodně.

ML: Na mnoha místech v České republice je tedy již hodně inspirace, hodně nápadů a sdílení zkušeností. Vím, že také navštěvuješ jiná města v Evropě, zejména ve Skandinávii. Jak hodnotíš Prahu ve srovnání s jinými Evropskými městy?

VV: To je složitá otázka, protože lze se na to dívat s různých úhlů. Když je řeč o udržitelnosti, myslím že Češi mají zbytečně nízké sebevědomí, protože data ukazují, že občan Prahy vytváří 2x méně odpadu než občan Kodaně. V tomto ohledu jsme udržitelnější - máme nižší uhlíkovou stopu. Na druhou stranu, občané Kodaně mnohem víc používají bicyklovou dopravu. Je tedy mnoho úhlů pohledu. Hlavní rozdíl mezi těmito městy ale vidím v úsilí a nadšení pro inovaci - zde si myslím se můžeme ponaučit od jiných zemí a kultur, kde je to obvyklejší.

ML: Mluvíš o inovaci myšlenek a nápadů, nebo inovaci technologií a systémů? 

VV: Myslím, že Češi jsou brilantní, chytří a šikovní…říkáme, že mají zlaté české ručičky. Opravdu umí věci udělat. Myslím, že občas ale schází sebevědomí. Obávám se, že česká kultura občas zabíjí inovaci, což jsem se naučil v Nizozemsku, kde jsem žil jako student - to je kultura, kde se lidé ptají „Proč ne? Proč to nezkusit? Zkusme to“. Přičemž mi přijde, že v ČR jsou lidé skeptičtější, ptají se „Proč to zkoušet? Co z toho budu mít?“. Myslím, že tento aspekt naší kultury trochu brzdí inovace. 

ML: Jsem rád, že ty to zkoušíš a pomáháš Praze s přechodem na cirkulární ekonomiku. Děkuji za tvou práci a tvé úsilí. Jako malou pozornost tu pro tebe mám LTAI tričko, kterým budeš šířit projekt „Let’s talk about it“, který si myslím, že pomáhá ukázat proč jsou tyto věci důležité. Vojto, děkuji a hodně štěstí.

VV: Moc děkuji, bylo mi potěšením.