🏆Z odpadu se stává bohatství: Inovace v oblasti oběhového hospodářství Cyrila Klepka

 

Přepis rozhovoru

ML (Michael Londesborough): Dnešním hostem je Cyril Klepek, inovativní ekonom, který pomáhá řadě společností s jejich přechodem k oběhovému hospodářství. Zajímá se rovněž o nakládání s odpady a je zakladatelem burzy druhotných surovin Cyrkl.
Řada lidí je přesvědčena, že cesta k udržitelné budoucnosti spočívá v posunu k oběhovému hospodářství. Jakou roli v tomto přechodu hrajete vy?

CK (Cyril Klepek): Jsem inovátorem, který se specializuje na oběhové hospodářství, a pro řadu společností vidím v přechodu z tradičních obchodních modelů k těm více cyklickým obrovský potenciál. Díky tomu, jak si uvědomují měnící se hospodářské prostředí, nemůže se celá řada společností dočkat, až s tímto přechodem začnou. Mým cílem je pomoci jim najít vhodné nové obchodní modely a možná jim i pomoci vymyslet nové produkty, které by potenciálně byly vytvořeny z „odpadu“.  

ML: Takže společnosti mají zájem o přechod k oběhovému hospodářství, ale ještě úplně nevědí, jak to udělat…

CK: Správně. Generální ředitelé mnoha velkých společností si mě zvou k projednání potenciálních příležitostí pro své společnosti v rámci modelu oběhového hospodářství. Jedná se o poměrně širokou oblast a existuje zde mnoho aspektů ke zvážení, včetně digitalizace, odpadu, proměnlivých obchodních modelů a řady dalších. Oběhové hospodářství sestává ze sedmi zásad a každá společnost v něm dokáže nalézt nejméně jednu zásadu, kterou si může upravit tak, aby vyhovovala jejím potřebám.   

ML:  Můžeme ekonomický potenciál kompletního přechodu na oběhové hospodářství vyčíslit v penězích?

CK: Podle studie od institutu McKinsey lze z optimalizace procesů směrem k menší spotřebě energie, vytvoření nových produktů a nastavení odlišných obchodních modelů pro generování zisku získat miliardy eur. Máte-li například produkt oběhového hospodářství, nemusíte prodávat každý rok nový, ale namísto toho jej můžete pronajímat za hodinovou sazbu. Možnosti jsou různé. Můžeme očekávat, že spolu s tímto přechodem přijdou nové způsoby dodávání, miliony nových pracovních míst a poměrně velké množství peněz.

ML: Nová pracovní místa, nové příležitosti… nové společnosti také? Očekáváte, že vzniknou nové specializované společnosti, které se budou zabývat konkrétními oblastmi oběhového hospodářství?

CK: Rozhodně. Již jsem si všiml, že vznikají specializované start-upy. Zavedené společnosti hledají v této oblasti také příležitosti. Mnozí hledají způsoby, jak vytvořit přidanou hodnotu z toho, co bylo dříve považováno za odpad. Velké společnosti zavádějí způsoby optimalizace svých obchodních modelů. Na trhu existuje řada příležitostí pro start-upy, velké společnosti i středně velké podniky. Každé průmyslové odvětví je odlišné, proto je důležité se do něj ponořit a myslet v rámci kontextu každé konkrétní společnosti, ale možnosti existují.

ML: Promluvme si trochu o nakládání s odpadem. V Anglii máme pořekadlo „pro jednoho odpad, pro druhého poklad“. Nápad, který dává hodnotu tomu, co bylo dříve považováno za bezcenné, skutečně vytváří situace, ze kterých nakonec profitují obě strany. Co se dnes v České republice ohledně nakládání s odpadem podniká a co konkrétně v této oblasti děláte vy?

CK: Odpadové hospodářství zažívá jistou transformaci. Obecně dnes vnímáme odpad jako problém a společnostem zabývajícím se nakládáním s odpady platíme poměrně hodně peněz za to, aby nás ho zbavily. Budoucnost bude jiná – o odpadu budeme uvažovat spíše jako o surovině.

To je důvod, proč jsem založil surovinovou burzu Cyrkl. Řada společností dnes své vnímání odpadu mění a přemýšlí nad tím, zda by nějaká jiná společnost nedokázala z jejich odpadního materiálu vytvořit třeba něco cenného. Snad bude moci Cyrkl v tomto měnícím se řetězci hodnot sehrát svou roli.

ML: Takže jste skutečně vytvořil internetovou burzu. Jak to funguje?

CK: Dáme dohromady společnost, která odpad vytváří, se společností, která by tento odpad mohla využít k vytvoření něčeho nového. Na příklad, jedna společnost může vytvořit dvě tuny plastového odpadu za měsíc, zatímco jiná společnost hledá plastový materiál, ze kterého by vytvářela nábytek. Obě strany se mohou přidat k mé platformě a já je dám dohromady. Společnost B, která materiál potřebuje, najde společnost A, která tento materiál vytváří coby odpad, a ten jí odebere. Tímto způsobem můžeme materiál využít a zabránit tomu, aby skončil na skládce odpadů.

ML: Kdo na této burze určuje cenu? Jedná se o model volného trhu, kde cenu určuje nabídka a poptávka? Nebo je zde někdo, kdo u všeho určuje nějakou minimální cenu?

CK: Dnes se na určité ceně musejí obě společnosti dohodnout. Doufám, že v budoucnosti bude za daný materiál existovat jedna stanovená cena, podobně jako např. na Londýnské burze cenných papírů. Cílem je nastavit transparentní, demokratický trh, protože nedostatek transparentnosti je problém, zejména v odpadovém hospodářství.

ML: Je burza potenciálně mezinárodní? Nebo je omezená? Jak se na to dívá legislativa?

CK: V budoucnosti bude burza otevřená mezinárodně, ale každý ze států Evropské unie má odlišnou legislativu, to je třeba zvážit. Zároveň je vždy lepší nakládat s odpadem na lokální úrovni. Dodávat odpad na příklad z Prahy do Španělska by vytvořilo zbytečný zdroj CO2 a dalších emisí. Takže burza je lokální, ale společenský rozměr je celosvětový.

ML: To je dobrá poznámka. Zatímco princip je poměrně jasný, ve skutečnosti existuje řada aspektů, které je třeba zvážit. Je třeba zohlednit záležitosti, jako je přeprava, emise CO2 a další okrajové úvahy. Musíš se doopravdy zamyslet nad tím, jak tuto burzu efektivně využít. Je záměrem burzy generovat peníze a zisk, nebo je hlavním účelem podpořit udržitelnost a celkový přístup oběhového hospodářství? Kdo stanovuje účel burzy?

CK: Nebude to osoba, bude to burza. Aby bylo možné dosáhnout transparentního nastavení cen, musí mít odpadové hospodářství tržní chování.  Tohle prostředí je nyní plné zprostředkovatelů a celé řady různých manipulantů. Výsledkem je, že celé odvětví odpadového hospodářství je pochybné. Chceme dávat jednotlivé strany dohromady bez prostředníků, a tím zvýšit transparentnost trhu.

ML: Vraťme se ke skládkám odpadů, zřejmé konkurenci. Pro společnosti tedy zůstává otázkou, zda svůj odpad posílat na skládku, nebo namísto toho na vaši burzu. Jak jednoduché je pro lidi vysypat odpad na skládku? Jak neodpovědné to je a jak to můžeme změnit?

CK: V České republice produkujeme 34 milionů tun odpadu každý rok. Co se týče komunálního odpadu, víme, že 45 % ho končí na skládce. Přitom 80 % tohoto materiálu by bylo možné recyklovat a důvodem, proč tomu tak není, je nedostatečně transparentní trh. Máme rovněž velmi nízké poplatky za skládkování, pouze 500 Kč za tunu, takže nejjednodušším způsobem pro společnosti, jak s odpadem naložit, je zavést ho na skládku. To musíme změnit.  

ML: Jak je to v porovnání s našimi evropskými sousedy?

CK: Existují výrazné rozdíly mezi východem a západem. V západní Evropě se procento skládkovaného odpadu rovná téměř nule. Ve východní části je toto číslo podstatně vyšší.

ML: Je důvodem to, že skládkování podléhá vysoké dani, a proto je prohibitivně velmi nákladné? Je tohle klíč?

CK: Je to jeden z důvodů.

ML: Takže je to tak jednoduché, že stačí nastavit prohibitivně vysokou daň ze skládkování, a společnosti se tak z čistě ekonomických důvodů rozhodnou neskládkovat? Nebo jsou lidé stále uvědomělejší a chtějí udělat změnu, takže budou raději recyklovat?

CK: Existují dva hlavní důvody. Jedním z nich je, že víme, jak příšerné skládky odpadu jsou. Zapáchají, znečišťují vodu, jsou zkrátka hrozné. Řekl bych, že lidé v západní Evropě jsou si toho vědomi více a nechtějí, aby jim skládky životní prostředí znečišťovaly. Takže to je jedna věc – jsou si vědomi toho, jak hrozné je to pro naše životní prostředí. Druhým důvodem je, že jejich poplatky za skládkování jsou mnohem vyšší. To motivuje recyklační průmysl, aby investoval do nových technologií. Kdybychom zvýšili cenu skládkování v České republice z 500 Kč na alespoň sedm nebo osm set, investice do nových recyklačních technologií by se také vyplatily. Potřebujeme tento poplatek zvýšit.

ML: To je pouze šestiprocentní nárůst oproti stávající ceně. Proč to neuděláme?

CK: Spousta společností je připravena.  Obchodní plány jsou připraveny, technologie je připravena a jen se na to čeká. Problém je, že řada společností zabývajících se nakládáním s odpady nalezla způsob, jak ze skládek snadno generovat velký zisk. Tyto firmy mají v parlamentu velmi silný vliv, a proto se jim daří politiku v tomto směru účinně ovlivňovat. My jako společnost se musíme sjednotit a postavit se proti tomu, aby skládky byly součástí našeho hospodářství a moderní společnosti.

ML: Máš pocit, že se to mění? Je před námi zářná budoucnost, pokud jde o recyklování?

CK: Mám velmi dobrý pocit. Víc a víc lidí si je této záležitosti vědomo, vědí o změnách v přírodě a v klimatu a chtějí kupovat produkty z recyklovaných materiálů. Mění se to, ale mění se to pozvolna.  

ML: Pojďme k některým specifickým materiálům. Z hlediska recyklace, pro jaké materiály si myslíte, že svítá na lepší časy? S jakými materiály to bude obtížnější?

CK: Záleží na dodávce a poptávce. V současnosti se na příklad projevuje nedostatek štěrku a písku ve stavebnictví. Tento materiál tvoří zhruba 60 % skládek, takže pro společnosti zabývající se nakládáním s odpady je to skutečná příležitost. Ty se v současné době snaží zjistit, jak by ho mohly extrahovat tak, aby byly schopné ho prodat. Takže pro stavební materiály zde existuje obrovský potenciál. Možnosti existují i pro plasty, zejména pro vysokohustotní polyetylen a jiné podobné druhy vysoce kvalitního materiálu. Řekl bych, že společnosti jsou si obecně stále více vědomy potenciálu těchto materiálů, zejména v okamžiku hospodářského útlumu. V tu chvíli bude více a více společností přemýšlet nad tím, jak by svůj odpadní materiál mohly namísto skládkování prodat.

ML: Takže stavební materiál, jako písek a beton, a také plasty. Zmínil jste vysokohustotní polyetylen, který má velkou hodnotu. Avšak v každém cyklu nebo recyklačním procesu kvalita materiálu klesá. Je si toho trh a toto hospodářství vědomo? Že nutně nezískají zpět vlastnosti surových materiálu a že se budou muset vypořádat s tímto mírným zhoršením kvality…

CK: Víme, že surové materiály mají jinou úroveň kvality než druhotné suroviny. Vezměte si stavebnictví. Když stavíte most, existují určité části, kde by se zcela jistě neměly druhotné suroviny používat. Na druhou stranu jsou oblasti, třeba část dálnice, kde lze recyklovaný materiál použít velmi snadno. U těchto materiálů provádíme také testy a víme, že kvalita je téměř stejná.

ML: Je na to legislativa připravena? Na příklad v Británii se nedávno objevilo několik nešťastných stavebních projektů. Nakonec se ukázalo, že důvodem bylo použití nižší kvality, podřadných materiálů. Jistě musí existovat nějaká legislativa, která poskytne rámec tomu, které použití je u recyklovaného materiálu dovoleno a kde je třeba použít surové materiály původní kvality.  

CK: V České republice dnes existuje tzv. zelené zadávání, které obce a jiné velké hráče informuje o tom, pro jaký účel je možné tento druh materiálu použít. Pomalu, ale jistě jsme si stále více vědomi potenciálních pozitivních stránek recyklovaných materiálů.

ML: Vytváří vaše burza nové společnosti, které tyto druhotné suroviny využívají? Setkáváte se s mnoha uživateli, kteří tyto suroviny nakupují a dělají s nimi něco inovativního?

CK: Fungujeme pouze krátce, takže ještě nejsme v pozici, kdy bychom zakládali nové společnosti, ale řada společností začíná tímto způsobem přemýšlet. Na příklad Brokis, společnost vyrábějící sklo a skleněné produkty. V minulosti posílali rozbité sklo na skládky, ale nyní založili novou společnost s názvem Broken Glass a vytvářejí luxusní designové produkty z toho, co bylo dříve odpadem. Jedná se o zcela nový koncept a produkty jsou poměrně drahé, ale lidé je kupují, protože vypadají fantasticky a mají svůj příběh. Koupí produktu se stáváte součástí příběhu. To je dnes pro zákazníky stále důležitější. Nekupují pouze věci, ale chtějí mít zkušenost. Chtějí být součástí příběhu.

ML: Všímáte si toho na trhu obecně? Že lidé jsou ochotni si připlatit, aby byli součástí příběhu? Aby vstoupili do toho cyklu, namísto toho, aby jenom zaplatili nejnižší cenu?

CK: Ano, mění se to. Před několika týdny vyšla studie, jejímž výsledkem bylo, že v uplynulém roce si 46 % lidí koupilo alespoň jeden produkt šetrný k životnímu prostředí. 68 % respondentů uvedlo, že by byli ochotni si připlatit za produkt, který v sobě tuto zkušenost zahrnuje a má příznivý dopad na životní prostředí. Rozhodně se to mění.